Kouzelné zaklínadlo, které dělá zázraky!

Přišla za mnou hezká udržovaná žena ve středním věku. Na pohled bylo vidět, jak o sebe a své tělo pečuje, ženskost z ní zářila. Vypadala mladší, než mi psala v e-mailu, kde mě prosila o osobní schůzku. Zapůsobil na ní můj eBook „Jak se vítat s partnerem“. Po jeho přečtení prý plakala vzpomínkou na její nedávné štěstí a zároveň bolestí z rozchodu s milovaným partnerem.

Odhodlala se mi napsat a svěřit se se svou bolestí. Zpočátku jsme spolu komunikovaly e-mailem. Moje lidské a upřímné odpovědi ji utvrdily, že nejsem člověk opakující naučené fráze a moudra, ale jsem žena se srdcem plným lásky a radosti, šťastná, že může pomoc ostatním ženám sdílením svých celoživotních zkušeností a úspěchů v partnerském vztahu.

Kvůli zachování soukromí mé klientce budeme říkat Lenka.

Příběh jedné velké lásky

„S Pavlem jsme se znali už dlouhá léta, ale naše cesty nás nakonec zavály do náruče někoho jiného“, začala vyprávět Lenka. „Já se vdala, porodila dcerku Markétku, které je nyní 10 let. Bohužel po 15 letech manželství jsem si uvědomila, že si s manželem již nemáme co říct, žádný společný zájem, že už nic necítím, nejsme si už blízcí ani intimně.

V té době se naše cesty s Pavlem opět střetly a tentokrát to mezi námi pořádně zajiskřilo. Konečně jsme si dovolili dát průchod naším citům. Byla z toho láska jako trám. Poslechla jsem své srdce, udělala sama se sebou velké rozhodnutí, že chci být s Pavlem. S manželem jsme se v klidu dohodli na rozvodu.

Byla jsem šťastná a zamilovaná. S Pavlem jsme si našli společné bydlení v podnájmu. Dcerka mého nového partnera přijmula s láskou, krásně si s Pavlem dobře rozuměli. Vozil jí do školy, dělali spolu úkoly, bral jí na kolo, jeho největší koníček, prostě krása. Když jsem přišla z práce později než Pavel, tak mě doma láskyplně přivítal, večeře byla hotová, kafíčko na stole.

Vždy jsme si dělali chvilku sami pro sebe. Milovali jsme se, dotýkali, užívali si přítomnost jeden druhého. Podobně tak, jak píšete, Lucko, ve vašem eBooku.

Zhruba po roce a půl jsem si byla jistá, že Pavel je „ten pravý“ a přála jsem si mít s Pavlem miminko a samozřejmě bydlet jako rodina společně ve vlastním bytě. A tak jsem se Pavla zeptala, co kdybychom si našli pro nás tři nový byt na hypotéku? Pavel souhlasil. Nadšeně jsem se dala do hledání našeho bytu. Pavel to rád nechal na mě, prý, že jsem šikovná, jak to všechno zařizuju, Těšila jsem se, že spolu budeme mít miminko, nadšeně jsem o tom s Pavlem mluvila.

A pak se vše začalo měnit k horšímu.

Pavel chodil domů zamlklý, tvářil se nešťastně. Ptala jsem se ho, co se děje. Odpověděl, že to nedává, že na to nemá…. Nechápala jsem, o čem přesně mluví. Pomyslela jsem si, že má jen asi nějaké špatné období, jako máme jednou za čas všichni. A to jsem mu také řekla, že to chápu a znám ten pocit, že na nás všechno padá. Pavle, to bude zase dobré. A on, že ano….

Teď už vím, že jsem asi měla v tu chvíli se více ptát, naslouchat, vnímat Pavlovo chování, jeho signály. Jenže, když plánujete bydlení, miminko…, žijete v danou chvíli hlavně tímto. Nenapadne vás, že partner to tak třeba nemusí cítit stejně.

Během následujícího měsíce se nálada a chování Pavla ještě víc zhoršovaly. Když přišel domů z práce, choval se odměřeně, ani se na mě nepodíval, dal si ruce do dlaní a ticho…

Já už tušila, že se něco děje, ale nevěděla jsem, jak se na to Pavla zeptat, jak s ním správně komunikovat. Naivně jsem si myslela, že je třeba unavený z práce a podrážděný. Několikrát se mi zmínil, že je v této práci nešťastný, že ho už nenaplňuje, co tady dělá. Cítila jsem, že se odcizujeme a já ale nevěděla, jak tomu zabránit.

Začala jsem se ho vyptávat a on jen opakoval, že to nedává, že na to nemá… Ptala jsem se ho, jestli chce být se mnou, jestli mě miluje, co se stalo. Na všechno mi říkal, že neví, že to nedává a že ví, že ho odteď budu považovat za grázla, ale že už jinak nemůže. Cítila jsem, že je mezi námi konec. Rvalo mi to srdce, ale nevěděla jsem, jak tomu zabránit.

Strašně jsem pořád brečela a do týdne jsme se s Markétkou odstěhovaly. Nebyla jsem schopná ničeho! Fungovala jsem bez emocí jako robot. Byla jsem jako chodící mrtvola.

Stále jsem si opakovala PROČ? Proč se to stalo?

Hledala jsem chybu pouze v sobě, možná jsem na Pavla tlačila, s bytem, s miminkem, že to bylo na něj rychlé a nebyl na to ještě připraven…

Pak jsem z Facebooku zjistila, že Pavel má novou přítelkyni už od doby, měsíc před naším rozchodem. A to mě úplně dorazilo! Pořád mi říkal, že jsem pro něj srdcovka, jeho sen a že udělá všechno proto, abychom byly s Markétkou šťastné!….

Přestože cítím, že mi tím hodně ublížil, ho stále miluju. S Pavlem to bylo úžasné opravdu ve všem. To, co jsem do toho vztahu dávala, jsem i opravdu dostávala zpět. Proto je pro mě stále nepochopitelné, proč došlo k rozchodu.

Mám tak nějak vnitřní boj sama se sebou. Ale chci ho zpátky, vždycky, když si na něj vzpomenu, na to, jak krásně se ke mně a k mé dceři do té doby choval. Zkrátka, strašně moc mi chybí. Jsem z toho zmatená, bolí to i teď po půl roce našeho rozchodu.“

Lucko, rozumíte tomu, co se vlastně stalo, proč jsme se rozešli?  Mohla jsem se zachovat jinak?

Prosím, pomozte mi to pochopit!

„Lenko, když jste s Pavlem začali tvořit pár, tak jste se milovali, užívali jste si, oba jste šli ve vztahu stejným směrem. Byli jste jako elektřina a magnet (muž a žena), přitahující jeden druhého. Otevřeli jste se jeden druhému, ale možná ne dostatečně.

V partnerství je důležité, když oba dva mají SPOLEČNÝ ÚMYSL a SMĚR

Když jste ho s Pavlem měly, společný úmysl, směr a tempo vašeho společného života a vztahu, tak bylo vše v pořádku. Oba jste se cítili milováni, potřební. Toužili jste být co nejvíc spolu, dotýkat se, sdílet společně své touhy.

Ale ve chvíli, když se váš směr a úmysl změnily, každý z vás se ocitl na jiném místě vaší společné cesty partnerstvím a životem.

Vy jste před sebou viděla to, co jste toužila vidět a zažívat – najít společný byt a otěhotnět. Bylo to hlavně vaše přání a touha. Rozhodla jste se, že za tím svým snem půjdete. To bylo v pořádku. Ale už jste si nevšimla a neujistila jste se, jestli to stejné chce a cítí i váš partner Pavel.

To, že vám odsouhlasil hledání nového bytu, bylo podle vás jasné a logické řešení vaší situace a společné budoucnosti. Ale byl na to nejvhodnější čas? Hypotéka je finanční závazek na spoustu let, měli jste oba dva práci, kterou jste třeba nechtěli měnit?

A miminko? Opravdu se Pavel cítil na to, že chce v této nejisté situaci přivést na svět své první dítě, vaše společné? Nebylo to, Lucko, spíš vaše toužebné přání? Netlačila jste ho tam, kam třeba nechtěl?

Lenko, vy jste dělala jen to, co jste v dané situaci chtěla a co jste cítila, že je správné. Bohužel jste se na věc, danou situaci koukala pouze svýma očima.

Nenapadlo vás, vcítit se do situace druhého a PODÍVAT SE NA TO JEHO OČIMA.

Jsme lidé, kteří se můžou mýlit, aniž bychom o tom vůbec věděli.

Až budete příště cokoliv řešit, po někom něco chtít:

»pokuste se poctivě vžít do situace druhého a dívat se na to jeho očima«

Že vám nikdo toto důležité kouzelné zaklínadlo dosud neprozradil? Ode mě ho slyšíte poprvé? Nebojte, nejste sama.

Položte si kdykoliv otázku, jak bych se asi sama zachovala, kdybych byla na místě druhého? Ušetříte si tím mnohé rozčilování a zbytečné trápení a zavádějící domněnky.

Pokud se začne muž ve vztahu najednou chovat jinak, je zamlklý, ve většině případů není spokojený sám se sebou a hlavně ve své práci. Ta je pro něj důležitá, realizuje se tam. Vydělává peníze pro rodinu, je to jeho dnešní realizace, zabezpečit a postarat se o rodinu. Dříve muži lovili a bojovali, dnes se muži realizují hlavně v práci.

Zachytila jste včas signály, které k vám Pavel vysílal?

Že je nespokojený v práci, na tom místě je už spoustu let a vidí, že šéf ho neocení, vede podnik spíš ke krachu. Všimla jste si toho? Necítila jste v té době z Pavla napětí? Párkrát se snažil na to zavést řeč, ale vy jste tomu nepřikládala důraz, zaměřila jste se hlavně na své myšlenky na miminko a nový byt.

Je to škoda, neboť my ženy jsme od narození více citlivé, vnímavé, na rozdíl od mužů máme vyvinutou tuto schopnost, muži jsou víc racionální.

Muži nedokáží tak o všem lehce komunikovat jako my ženy. Je pro ně těžké přiznat sobě a i partnerce, že není tak úspěšný, jak bych chtěl být a jak se od něho očekává.

Žena je JÁDRO, muž je SKOŘÁPKA. Muži mají ženu chránit.

Pokud to muž nedokáže, tak to bere jako svou velkou prohru.

Moudrý muž chce, aby jeho partnerka byla šťastná. Pak je šťastný i on.  Pokud muž projevuje ženě náklonost, ona ho miluje a je šťastná, tak muž je také šťastný, na veřejnosti to dává najevo. Protože ví, že „doma je tzv. jištěný!“

Proto vám, Lenko, nechtěl říct celou pravdu, že chce změnit práci, že se tam cítí nenaplněný a nešťastný. Bojoval sám se sebou, nechtěl vás zklamat a zkazit vám radost z těšení z nového bytu a na miminko, to byl váš smysl posledních dnů.

Na druhou stranu Pavel má, stejně jako vy, právo na své sny, přání.

Posláním každého na tomto světě je hlavně být šťastný.

Švůj život si máme užívat, ne jen plnit povinnosti a co od něj druzí očekávají.

A tak se vaše úmysly a směr na vaší partnerské cestě rozdělily.

Vy jste mluvila o novém bytě a plánovala miminko, váš partner se mezitím víc a víc strachoval, že už vašemu tempu nestačí. Že vám nedokáže splnit vaše přání o novém bytě a miminku. A možná si začal uvědomovat a cítit, že teď to ani nechce, není na to připraven. Z více důvodů.

Možná uvažoval o změně práce, přemýšlel nad velkým krokem do neznáma, ale v jeho očích to najednou nebylo reálné. Jak může dát v této době výpověď a nemít jistou další práci, když jste si naplánovala, že si vezmete společně hypotéku na nový byt?

Pavel nevěděl, jak vám to má sdělit, tak s vámi komunikoval všemi smysly, vysílal k vám signály, ale vy jste je nezachytila. Nejspíš jste už každý byl na jiné vibrační frekvenci.

A tím jste se začali postupně odcizovat. Už jste si neříkali všechno, necítili jste signály jeden druhého, už jste neměli společný směr a úmysl.

„Věřte, že hlavním základem mezilidských vztahů je právě tato pravda, totiž, že úspěch při komunikaci s druhými spočívá v tom, že s přátelskou účastí zkoumáme postoje a pocity svých bližních.“

Představte si, jak se v těch dnech asi cítil váš partner. Co prožíval, jaké myšlenky se mu míhaly v hlavě? Připustíte, že se mohl začít bát, že vám nestačí? Že nedokáže obstát jako muž a splnit vám vaše přání a touhy? Že se začal cítit smutně, nešťastně, nespokojeně, nenaplněně? Najednou viděl před sebou spíš jen tmu, žádné světlo.

Pokud chce být chlap úspěšný a je moudrý, tak se jde vždy poradit s ženou. Bohužel Pavel situaci vyhodnotil tak, jak cítil, domníval se, že když vám to řekne naplno, tak se jako chlap zchodí. Zřejmě se necítil tak sebevědomě, jak na venek působil.

Marně doufal a čekal, že zachytíte jeho signály, volání o pomoc a společně najdete řešení, abyste byli znovu spolu šťastní. Doufal, že ho pochopíte, že si najdete nový úmysl a směr vašeho vztahu.

Bohužel, to se nestalo. A místo, abyste v této těžké zkoušce byli víc spolu, ne jen vedle sebe, tak jste ještě odjela pracovně pryč. Měli jste se spolu držet, dotýkat se, vyříkat si to, svěřit si svoje pocity, nenechat se jím odbýt.

A v této napjaté době potkal svou známou, ženu, která vycítila, že není šťastný. Správnou ženskou komunikací všemi smysly ho naladila a on se jí svěřil se svými pocity a strachy. Cítil úlevu, tíha posledních dnů z něj začala padat. Najednou se opět cítil jako muž, o kterého je zájem, někdo ho opět poslouchá, zajímá se o něj a o jeho pocity, této ženě není lhostejný.

Každý pohled na vás se pak stal pro něj těžší a těžší, viděl svoje selhání, cítil obavy a nebyl si už tak jistý společnou šťastnou budoucností. Protože vy už jste podle něj byla jinde na vaší partnerské cestě.

A tak Pavel došel, podle něj, k jedinému možnému řešení a východisku z této nešťastné situace – rozchod, odloučení od vás. Rvalo mu srdce být bez vás, ale i s vámi. Cítil se zmatený. Stále doufal, že něco uděláte, že vám není lhostejný.

Jasný signál bylo zoufalé volání Pavla o pomoc, když vám řekl, že už to nedává, že na to nemá. To je ten důležitý moment, kdy moudrá žena znalá života jde do pozoru a vidí blikat červené výstražné světlo znamenající: POZOR, POZOR, blíží se nebezpečí!

Je potřeba jednat tady a teď a to pěkně diplomaticky. A převezme velení.

ŽENA ZAČNE KOMUNIKOVAT DOTYKEM A VŠEMI SMYSLY!!!

Srovná si v hlavě priority, co vlastně od vztahu chce a očekává.

● Žena patří k muži a muž k ženě.

● Žena je branou vstupu do vesmíru, do světla života.

● Žena vytváří zázemí.

Léčivá síla, největší jaká v kosmu existuje, vychází ze ŽENSTVÍ.

Sedne si vedle muže, vezme jeho ruce do svých, aby cítil její teplo a lásku. Podívá se mu zpříma do očí a řekne: „Lásko moje, ať se děje cokoliv, my to spolu zvládneme. Proto jsme spolu, tvoříme partnerství, v dobrém i ve zlém. Miluju tě, protože mě dokážeš rozesmát, podporuješ mě, znáš moje chyby, a přesto se na tebe můžu spolehnout. Jsem šťastná, že tě mám. Lásko, svěř se mi, co se děje? Je to něco v práci? Udělala jsem něco, s čím nesouhlasíš?“

On je sice hlava rodiny, ale vy jste ten důležitý krk, který určuje a rozhoduje, kam se ta hlava otáčí. Pamatujte na to, vy máte tu úžasnou moc a schopnost inspirovat a ovlivňovat váš vztah, jen jí musíte umět dobře používat pro blaho a štěstí celé rodiny.

Lenko a i vy, ostatní ženy, bojujte o svoje štěstí, pokud muže stále milujete a chcete ho zpět, jděte a řekněte mu to. Komunikujte s ním všemi smysly a hlavně DOTYKY!

Nekoukejte na to, co tomu řeknou ostatní. Oni nežijí váš život, to vy! Buďte tvůrcem svého života. I kdyby už jste byli každý naladěni na jiné vibrační frekvenci, bude to stát za to, že jste to zkusila. Udělala všechno, co jste udělat mohla.

Řekněte mu a ukažte, co jste mu nestihla říct, když jste byli spolu a prožívali těžké období. To vás jen život zkoušel, jestli to opravdu oba dva myslíte se sebou vážně, jak je vaše láska a pouto pevné.

Každopádně vy si s čistým svědomím řeknete, nic mu a sobě už nedlužím, projevila jsem mu své čisté pocity a úmysly. Možná, že už se vaše cesty rozdělily a osud má pro vás přichystáno něco lepšího. Nevadí, i o tom je život.

Pro vás to bude životní zkouška a ponaučení do dalšího vztahu, jakmile na něj budete připravená. Nevadí, že děláme chyby, jsme lidé plní emocí. Každý problém je vlastně příležitostí se něco nového naučit.

Držím vám, Lenko a ostatním ženám, v podobné situaci palce, jděte za hlasem svého srdce. Můžete pouze získat!“

„Jestliže po přečtení tohoto článku si osvojíte jednu jedinou věc – totiž, že přijmete za svůj zvyk pohlížet na věci očima druhého, stejně jako svýma vlastníma – troufám si říci, že tento návyk se může stát zásadním mezníkem ve vývoji vašeho vztahu, ať už současného, nebo budoucího.“

„Snažte se upřímně dívat na věci očima druhého.“

„Komunikuj Dotykem“

S láskou

Lucie

Lucie Špreňarová
Průvodkyně životem komunikací. Inspiruje ženy jak se v partnerském životě cítit šťastně a milovaně díky metodě Komunikuj Dotykem. Usměvavá žena, milující manželka a máma, expertka na komunikaci. Její úspěchy vychází z celoživotní praxe a neustálého osobního rozvoje a vzdělávání. Vše, co ženám předává, zároveň aplikuje ve svém trvajícím šťastném partnerském vztahu už 20. rokem. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.